O mně

PROČ JÍME ODPADKY?

Reflex, 12.08.2007

Rychlé občerstvení představuje v městské džungli záchranu stejně jako past. Pokusím se vám prosekat cestu na místa, kde se odpadkům neříká jídlo.

Řetězce rychlého stravování jsem nikdy nepovažovala za své životní nepřátele. Nedrásala mě amorálnost jejich chování k planetě ani mě nedráždil úsměv plukovníka Sanderse z KFC. Měla jsem sice určité pochybnosti, proč kuřecí karbanátek chutná podobně jako žínka na mytí a jak to, že zelný salát je sladký skoro jako žloutkový věneček, ale dobře. To všechno třeba patří k civilizaci a přírodě a zvykneme si na ně stejně jako na existenci hyeny skvrnité a Jižního Města.

JUNK FOOD

Když pak před několika lety vyhráli rodiče jistého amerického chlapce soud se známým řetězcem rychlého stravování a pádným argumentem obžaloby tehdy bylo, že velká většina přísad v podávaném jídle není podle analýzy "jedlého charakteru", má povznesenost přece jen povolila. Tahle story není ani vtipná, ani praštěná, je totiž hrůzostrašná. Znamená, že rychlé občerstvení není tak trochu hříšně nezdravé, jak jsme si zvykli myslet, ale že vůbec není jídlem.

V České republice vegetují průmyslové vyvařovny pod celkem bezpečným jménem fastfood. Vždyť co je špatného na rychlosti? Svíčkovou bychom o pauze nesnědli o nic pomaleji než dva cheesburgry. Kupodivu se u nás nevžil mnohem obvyklejší název pro tento druh "jídla", a sice junk food. Slovo junk znamená v angličtině doslova odpad a celý termín pak nezdravé jídlo bez nutriční hodnoty. Junk food obsahuje hodně soli, cukru, škrobu, konzervantů, glutamátu a aditiv (aby nám to NIC zachutnalo), ale jinak je prázdné. Vitamíny, bílkovina a vláknina v něm chybějí vlivem průmyslového zpracování na dobře skladovatelnou a levnou hmotu.

Junk food obsahuje hodně soli, cukru, škrobu, konzervantů, glutamátu a aditiv,...Tehdy jsem se rozhodla, že ať bude dilema polední pauzy jakkoliv těžké, času jakkoliv málo a práce jakkoliv hodně, junk food bude už navždy jen poslední možnost. Ne, nic jsem si nezakázala, ale odpověď na otázku: Je situace opravdu tak kritická, aby bylo nutné jíst imitaci jídla? zněla zatím vždycky ne, ještě ne. Lákavost tohoto řešení klesla totiž na stejnou úroveň jako žvýkat kůru nebo vybrat popelnici před domem. Pokaždé je po ruce jídlo, které je pravé, i kdyby jím měl být jen chleba s máslem. Nejde přitom o sbírání bodů pro získání řádu nejzdravějšího občana/občanky na sklonku života. Jídlo je palivo, které denně ovlivňuje náš výkon, naši náladu, ale i celkový pocit.

ČESKÁ ČÍNA

Pokud je vám styl rychlého stravování blízký, můžete použít stejný klíč. Americký oběd není jediný možný, bagety se salátem po evropsku, arabské, řecké nebo thajské občerstvení mohou být také dobré. Na konkrétní druh pokrmu ovšem nelze vydat bianco doporučení, protože pizzu můžete sehnat "odpadkovou" z kečupu a falešné rostlinné mozzarely, ale i kvalitní, je-li obložená třeba skutečnými rajčaty, pravým sýrem, roketou a dobrou uzeninou. Podle Wikipedie patří mezi junk food McDonald's, KFC a Pizza Hut, ale například více upmarketová Pizza Express už ne....ale jinak je prázdné. Vitamíny, bílkovina a vláknina v něm chybějí.

Podstatně méně ošizené než pizzy a hambáče bývá suši. Ostatně svou popularitu si původně v Japonsku vydobylo jako jídlo prodávané na ulici ve stánku. Zcela opačný konec žebříčku bohužel spolu s hamburgry okupuje čína v českém provedení. Nutno říct, že s podobným jídlem v jiných evropských metropolích nesnese srovnání. Čínské bufety slouží především k obchodu na principu vysoké obrátky a malých nákladů, ale rozhodně ne ke stravování. Definici junk foodu splňují víc než hodně.

Vaší pozornosti naopak velmi doporučuji rybí bufety Nordsee, které jsou v Čechách zatím pouze dva, v pražské Flóře a brněnské Vaňkovce. A pak vlastně všechna zařízení, kde se jen jídlo nevybaluje z obalů a nehází do friťáků, ale kde ráno někdo otevře krám, vezme zástěru, nakrájí jídlo, vaří a v poledne podává. Jako třeba v tureckém bufetu na rohu pražské Opletalovy ulice. Ještě nedávno tu měli fantastické špenátové a masové pity, totiž správně po turecku borek. Jenže Albánec, který je pekl tak dobře, někam odjel. Od té doby nejsou. Odjel člověk - není borek. Snad se ještě vrátí, musela bych zase hledat tak trochu jinou restauraci.

Sdílej s ostatními