Hledají se cheap eats

V poslední době se něco změnilo. Vyhýbám se restauracím s ubrusy, designovým zařízením a přetrénovanou obsluhou. Snesitelnost podniku měřím jógovými legínami. Jen výjimečně navštívím místo, které by mě donutilo opustit jejich pohodlí a převléknout se za někoho lepšího. Nejraději ze všeho mám totiž CHEAP EATS. Levné podniky, kde se skvěle jí. Nejde ani tak o peníze. Na jídle z principu neškudlím, projedla jsem už nespočitatelné částky. Můj důvod je úplně jiný. Prostě ráda hledám perly na dně. Místa, kde se jde „rovnou na to“. Bez překážek a přednášek. „Na, tu máš, ochutnej. O jídlo jde u nás v první řadě.“

Jednu opravdu velkou perlu, kterou vám chci ukázat, jsem ulovila loni ve špinavém koutě Fashion Districtu v Los Angeles. Hostina se konala na chodníku na plastových štokrlích vedle pojízdného přívěsu s mexickým jídlem Mariscos Jalisco (mariscos jsou španělsky mořské plody a Jalisco jeden ze států Mexika). Našla jsem jej na Eater.com v aktuálně 38 nejlepších restauracích města a rozjela se k jedné ze tří poboček věčně ucpanou megapolí. Eater sliboval mexickou domácí kuchyni ve formě rychlého občerstvení, a to přesně mě vylákalo na cestu, i když dalekou. Vzdálenost 30 kilometrů překonával taxík hodinu a půl, cestou jsem dvakrát usnula; k mému úžasu jsme po prvním probuzení stále nebyli na místě. Taxikář si vzal 40 dolarů, za jídlo pro dva jsem pak zaplatila 11 dolarů. I s cestou pořád méně, než kdybychom zůstali na jídlo tam, odkud jsme vyrazili, tedy ve Venice. Všechno chutnalo stoprocentně čerstvě, čistě, autenticky, silně a vydatně. Jídlo dokonce opravdu nepostrádalo měkkou ženskou domácí ruku, jak sliboval internet. Žádný food truck plný testosteronu. Mariscos Jalisco se stalo mým největším gastro zážitkem za celý loňský rok, a to jich v roce 2018 po projetí Jižního Tyrolska, Švýcarska, Francie, Portugalska, Kanady, Kalifornie, Washingtonu a Colorada nebylo úplně málo.

Nechci tímto článkem shazovat šéfkuchařské umění a dovednosti. Dovedu ocenit, když mě chce kuchař pobavit změnou skupenství nebo jiným nečekaným twistem. Vážím si té práce, kdy si v kuchyni vyhrají s nějakou surovinou a tím jí třeba zhodnotí. V poslední době se ale samotné jídlo začíná občas ztrácet pod vrstvou úprav. Pěny, želé, prachy, stylová aranžmá a množství použitých kuchařských technik překrývají obsah. Interpretace překrucují, co chtěl autor říct. Ale možná je to nakonec dobře. Donutilo mě to prozkoumat i taková zákoutí restauračního světa, nad kterými bych možná dříve ohrnula nos. A protože opravdu dobrých cheap eats není nikdy dost, zeptala jsem se svých gastro přátel z Dojedeno.cz na jejich tipy tady v Čechách, respektive v Praze.

Tomáš Pavlík

Banh Mi Makers v Dlouhé nebo Palackého, prostě tam pořád chodím:). Mají nejkřupavější viet bagety v Praze a super ochucené všechny komponenty.

Jakub Samek

Když hledám ve městě místo na malé jídlo, často volím dva vietnamské závitky – jeden čerstvý a jeden smažený. V Holešovicích na ně chodím do bistra Trang An v Pražské tržnici, na pravém břehu Vltavy do Tuan & Lan v Anglické nebo na Jiřáku.

Ondřej Lipár

Thajské bistro Nae’s Takeaway u Smíchovského nádraží vaří pouze přes oběd, nabízí jen dvě jídla (když nepočítám zapomenutelné a hotové pad thai) a občas k nim přidá thajskou palačinku. Zelené curry, vepřové na zázvoru, červené curry... Voňavé, nekomplikované, dobré. Pokaždé je součástí zážitku i velký úsměv obsluhy a dotaz: „Everything okey?“

Klára Donathová

Bez váhání Mr. HotDog na Letné – místo, kde jsou všichni šťastní. Skvělé kombinace surovin, křupavé hranolky, zábavné speciální nabídky a moc milá obsluha. Lék na každý splín za pár korun.